| Furth content |
| Photo |
 |
DKK - Short article about the bogy of all breeders-hip joint dysplasia.
Jednou z podmínek, kterou každý chovatel musí splnit, aby zařadil svého psa do chovu je vyšetření svého miláčka na dysplazii kyčelního kloubu (DKK) Tuto povinnost určitě všichni chovatelé znají. Nicméně rád bych krátce Vás s touto problematikou seznámil. Dysplazie kyčelního kloubu (DKK) je onemocnění, pravděpodobně vznikající z různých příčin, které dosud nebyly jednoznačně objasněny. Není to onemocnění vrozené ale změny se vyvíjí během růstu jedince. To znamená, že všichni psi se rodí se zdravými klouby a teprve později díky genetické chybě, špatné výživě či přemíry tréninku u mladých zvířat dochází ke zmíněné dysplazii kloubu.
Jak vzniká dysplazie ?
Od momentu narození pes roste. Rostou jeho kosti, vaziva, šlachy. Je velice důležité aby kosti a měkké tkáně se rozvíjely ve vzájemné harmonii. Pokud svalstvo roste pomaleji může nastat situace, že neudrží hlavici stehenní kosti pevně v kloubní jamce (mezi hlavici a kloubní jamkou vzniká větší štěrbina). Kloubní spojení je volnější a při pohybu psa dochází k úrazům kloubní chrupavky, přetížení kloubního pouzdra a vazů co vede k degenerativním změnám v kloubu. Jamka se oplošťuje, hlavice se ještě více uvolňuje až může dojit k luxaci kloubu.
Příčiny vzniku DKK
DKK postihuje nejčastěji velká a obří plemena, může však vyskytovat u jakéhokoliv plemene.
Základní příčinou je genetická chyba, vrozená predispozice ke vzniku DKK.
Jakým způsobem se tato predispozice přenáší z rodičů na štěňata není dosud přesně poznána.
Je ale jednoznačně prokázáno, že zdraví rodiče dávají větší jistotu, že jejich štěňata nebudou postižení DKK. Mají-li oba rodiče negativní rentgenologický nález na obou kyčelních kloubech , je 64-81% potomků bez nálezu a 19-36% potomků dysplatických. Zatímco u rodičů s nálezem DKK se vyskytuje 17-37% zdravých jedinců a 63-93% jedinců diagnostikovaných s pozitivním DKK.
Z toho vyplývá, že i jedinci bez projevu DKK mohou být nosiči vloh pro její vznik.
Kromě genetických predispozic na výskyt dysplazie má zásadní vliv výživa štěňat. Štěňata, které jsou překrmována častěji trpí dysplazii jak kyčelních tak i loketních kloubů. Pravděpodobně velký obsah bílkovin a energie v krmivu jsou příčinou rychlého růstu kostí, co zvětšuje disharmonii mezi růstem kostí a svalstva. Taktéž nadmíra vápníku, fosforu a vitaminů působí obdobně.
Kromě výživy taky nadmírná fyzická aktivita psů, kteří mají vrozenou dispozici k DKK, může být příčinou mnohých úrazů a degenerativních změn na kloubu.
Diagnostika
Nejspolehlivější diagnostickou metodou pro zjištění DKK je rentgenologické vyšetření.Minimální věk pro vyšetření byl u nás stanoven na 12 měsíců. Nicméně ne všechny případy v tomto věku se dají prokazatelně rozpoznat. Rtg. vyšetření se provádí v poloze kdy pes leží na hřbetě, s pánevními končetinami nataženými navzájem rovnoběžně dozadu. Aby pes byl v dokonale poloze ukládáme ho do lavice ve tvaru “V“. Aby pes byl dokonale uvolněn, provádí se toto vyšetření v narkóze.
Toto rtg. vyšetření může provádět veterinární lékař, který má provedenou zkoušku způsobilosti. Správně provedený a technický kvalitní snímek musí být spolehlivě označen, aby nedošlo k jeho záměně. K vyhodnocení se zasílá veterinárnímu lékaři, který byl určen jako posuzovatel pro dané plemeno. Pro plemeno Tibetský španěl posuzovatelem byl stanoven MVDr. Lukáš Duchel Praha 5 – Stodůlky.
Posuzovaní DKK v České republice vychází dle klasifikačního schématu FCI. Používá se pětibodové stupnice kde 0 - znamená negativní nález, 1 – hraniční stav mezi normálním a projevujícím dysplazii kloubem, 2 – představuje lehkou DKK, 3 – střední DKK, 4 – těžká DKK.
Chovatelský řád Klubu chovatelů tibetských španělů stanovuje, že chovný jedinec musí absolvovat vyšetření na dysplazii kyčelních kloubů s vyhodnocením maximálně do stupně 2-2
Jedinci vyhodnoceni stupněm 3 a 4 nemohou být zařazeni do chovu.